BUDOVA

Budova naší školy se nachází v Resslově ulici, přibližně 50 m od stanice metra Karlovo náměstí. Byla vystavěna roku 1907, jako sídlo c.k. státního gymnasia podle plánu architekta Vaníčka a učit se zde začalo 4. 12. 1916. Po roce 1918 bylo c.k. státní gymnasium přejmenováno na České státní gymnasium v Resslově ulici. Roku 1921 na Jiráskovo gymnasium v Praze 2. Hlavní vchod do školy je přímo z Resslovy ulice, vchod do školních šaten z ulice Václavská.

V přízemí se nachází vestibul, školní jídelna, družina, přípravná třída a tělocvična školy. Ve druhém patře jsou sborovna, třídy 1. stupně, počítačová a multimediální učebna, kancelář školy a ředitelna. Ve druhém patře jsou třídy 2. stupně, specializované učebny - uč. fyziky, hudební výchovy, výtvarné výchovy, matematiky, informatiky a kuchyňka pro výuku vaření.

Zájemce o studium u nás, po předchozí domluvě s vedením, rádi po naší škole provedeme a mohou si tak prostory školy prohlédnout osobně. Všechny také rádi uvítáme ve dnech otevřených dveří.

ŠKOLNÍ HŘIŠTĚ

V areálu školy, ze 3/4 obklopeno budovou se nachází školní hřiště. Umělý povrch herní plochy má rozměr 25x14 m. Slouží našim žákům nejenom pro hodiny tělesné výchovy a sportovní utkání, ale také školní družině a v odpoledních hodinách je přístupné i široké veřejnosti.

Rozpis provozu školního hřiště pro veřejnost ve školním roce 2019/2020
Od 1. 9. 2019 do 31. 10. 2019, od 1. 4. 2020 do 30. 6. 2020

O školních prázdninách a svátcích je provoz školního hřiště pro veřejnost následující:
od 1. 7. 2019 do 31. 8. 2019.

HISTORIE

Historie budovy naší školy začíná rokem 1907, kdy ministr vyučování Dr. Marchet uznal požadavky c.k. státního gymnasia v Žitné ulici na novou budovu. Byla vystavěna podle plánu architekta Vaníčka a učit se zde začalo 4. 12. 1916. Po roce 1918 bylo c.k. státní gymnasium přejmenováno na České státní gymnasium v Resslově ulici. Roku 1921 k příležitosti 40. výročí gymnasia a 70. narozenin Aloise Jiráska, který na Gymnasiu v Žitné ulici vyučoval  v letech 1888-1909, bylo přejmenováno na Jiráskovo gymnasium v Praze 2. Vystřídala se zde řada slavných profesorů, např. Felix Vodička, František Kutnar. Gymnasium zde sídlilo až do roku 1945.

Ke svým stoletým narozeninám naše škola dostala krásný dárek. Vše vypuklo 1. 8. 2017 uzavřením dvora a vybudováním přístavby vchodu do školní jídelny pro strávníky z ČAO. Tomu předcházely dvouleté projekční a přípravné práce. Od října 2017 do dubna 2018 proběhla za plného provozu výměna všech oken v celé budově, což bylo pro všechny náročné, ale zvládli jsme to! Po výměně oken ve dvorním traktu začala obnova fasády, která musela být okopána až na cihlu, znovu naházena a dobově přizpůsobena. Následně byla fasáda obnovena i směrem do ulic Václavská a Resslova. Budovu zkrášlily a oživily také obnovené historické znaky, nápisy a klempířské prvky. Celá velkolepá akce pak byla předána během prvního zářijového týdne 2018.

JOSEF RESSEL

První lodní šroub v Evropě měl českého otce, avšak ten nenalezl u úřadů pochopení. Pět let po smrti mu monarchie postavila ve Vídni pomník s tímto (latinským) nápisem: „Josefu Resslovi, vlastí Rakušanovi, rodem Čechovi, který první ze všech použil šroub k pohonu parních lodí roku 1827.“ Po vítězství nad italským loďstvem u chorvatského ostrova Visu v roce 1866 pak rakouský admirál Wilhelm von Tegetthof prohlásil, že na výsledku má významný podíl právě Resslův šroub. Zdálo by se tedy, že s uznáním svých zásluh neměl chrudimský rodák Josef Ressel (1793-1857) potíže. Opak byl však pravdou. Chtěl být technikem, ale z nouze vystudoval lesnickou akademii (na osobní stipendium císaře pána) a ve čtyřiadvaceti se stal lesníkem v dnešním Slovinsku. Od roku 1821 žil s rodinou v Terstu a právě pohled na Jadranské moře jej vyprovokoval k přemýšlení o pohonu lodí. V Terstu tehdy fungoval jediný kolesový parník. Jezdil do Benátek a svou drahotou, pomalostí a nepohodlností (lopatky kolesa při přechodu ze vzduchu do vody loď nepříjemně rozechvívaly) sloužil spíš jako reklama na konkurenční plachetní bárky. S podporou dvou místních obchodníků nechal Ressel v únoru 1826 zhotovit šroub, který vmontoval do malé loďky. Poháněn s pomocí dvou statných mužů fungoval tak dobře, že si vynálezce podal žádost o patent: „Já Josef Ressel, c. k. lesmistr, zde oznamuji tímto slušně, že jsem učinil vynález…“ (následuje popis). A právě před sto pětasedmdesáti lety, 11. února 1827, patent dostal. Měl jedinou vadu: Monopol s tím spojený platil jen dva roky. Vynálezce zprvu marně hledal solventního společníka. Nakonec jej našel - za to, že na něho převedl své privilegium. Podnikatel Fontana koupil dvacetimetrovou loď Civetta (Sůvička). V mocnářství však neexistoval podnik schopný vyrobit kvalitní parní stroj, což se mu nakonec stalo osudným. V srpnu 1829 proběhla zkušební plavby, kdy Civetta se čtyřiceti lidmi na palubě dosáhla rychlosti 11 km/h, jenže pak praskla parní trubka. Policie, zřejmě podplácená kolesovou konkurencí, další pokusy ,,z bezpečnostních důvodů“ zakázala. Fontana raději od smlouvy odstoupil. Marně se Ressel u soudu bránil – nakonec musel zaplatit soudní výlohy. Po zbytek života se pak pokoušel obhájit alespoň prvenství. Ani v tom neuspěl. Mohl jen pozorovat, jak roku 1840 přistává v Terstu šroubový parníček Angličana Charlese Cummerowa. Ten dostal podobný patent o dva roky později, ale v námořní velmoci měl zřejmě více štěstí… Dnes víme, že nezávislých pokusů s lodním šroubem probíhalo v té době několik, nicméně v Evropě byl Josef Ressel skutečně první, a to jak patentem, tak i jeho praktickým provedením se šroubem na zádi. Pouze v Americe jej o čtvrt století předběhl vynálezce John Stevens.

Zdroj: František Houdek MF Dnes 11. února 2002